Príslovia · 2

1Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, 2abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, 3jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, 4budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, 5tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. 6Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. 7Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, 8chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. 9Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. 10Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. 11Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit. 12Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví, 13před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách, 14kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi, 15jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku. 16Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, 17která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná. 18Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů. 19Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne. 20Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých. 21Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní. 22Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.