Hebrejom · 8

1To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2On je služebníkem té pravé svatyně - stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin. 3Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. 4Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, 5čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: "Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře." 6Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. 8Bůh ale svůj lid kárá, když říká: "Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy. 9Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin. 10Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem. 11Jeden už nebude druhého poučovat, každý už nebude bratra nabádat: ‚Poznej Hospodina!' Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich, mne totiž budou znát. 12Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc." 13Když tedy Bůh mluví o "nové smlouvě", prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.