Marek · 6
1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.
2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. "Odkud to má?" ptali se. "Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?
3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.
4Ježíš jim odpověděl: "Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě."
5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy
8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;
9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10"Když vejdete do něčího domu," řekl jim, "zůstaňte tam, dokud neodejdete.
11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim."
12A tak šli a vyzývali lidi k pokání.
13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky."
15Jiní říkali: "Je to Eliáš," a další: "Je to prorok jako jeden z dávných proroků."
16Když to Herodes uslyšel, řekl: "Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!"
17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.
18Jan Herodovi říkal: "Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!"
19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.
21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.
22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: "Požádej mě, o co chceš, a dám ti to."
23Odpřísáhl: "Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království."
24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: "O co mám žádat?" "O hlavu Jana Křtitele!" řekla jí matka.
25A tak hned spěchala za králem a žádala: "Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele."
26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.
27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení
28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.
29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.
31Tehdy jim řekl: "Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.
33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.
34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. "Tohle místo je pusté a už je moc hodin," řekli.
36"Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst."
37Odpověděl jim: "Vy jim dejte najíst." "To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?" namítli.
38"Kolik máte chlebů?" řekl jim. "Jděte se podívat." Když to zjistili, řekli: "Pět - a dvě ryby."
39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.
40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,
41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,
42a tak se všichni najedli do sytosti.
43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.
44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.
46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.
48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.
49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.
50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.On ale na ně hned promluvil: "Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se."
51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.
52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.
54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.
55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.