Ján · 6

1Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero 2a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. 4Blížily se židovské svátky Velikonoc. 5Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: "Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?" 6(To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.) 7Filip mu odpověděl: "Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!" 8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9"Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?" 10Ježíš však řekl: "Zařiďte, ať se lidé posadí." Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. 11Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí." 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli. 14Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: "Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!" 15Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu. 16Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. 18Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, 20ale on jim řekl: "To jsem já, nebojte se!" 21Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli. 22Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. 23(Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 24Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše. 25Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: "Rabbi, kdy ses sem dostal?" 26Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. 27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť." 28"Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" zeptali se ho. 29Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal." 30"Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?" zeptali se ho. "Co děláš? 31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.'" 32Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu." 34"Pane, dávej nám ten chléb vždycky," řekli mu. 35Ježíš jim odpověděl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. 36Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. 37Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39A toto je vůle Toho, který mě poslal - abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. 40Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den." 41Židé pak na něj reptali, že řekl: "Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe." 42Říkali: "Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe'?" 43"Přestaňte spolu reptat!" odpověděl jim Ježíš. 44"Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. 45V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.' Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha. 47Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa." 52Židé se mezi sebou začali hádat: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?" 53Ježíš jim ale řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." 59Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. 60Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: "To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?" 61Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: "Tohle vás uráží? 62A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. 64Někteří z vás ale nevěří." (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) 65Potom dodal: "Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 66Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. 67"Chcete odejít i vy?" zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. 68"Pane, ke komu bychom šli?" odpověděl mu Šimon Petr. "Ty máš slova věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!" 70"Vyvolil jsem si vás dvanáct," řekl jim na to Ježíš; "jeden z vás je ale ďábel." 71A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.