Žalmy · 119

1Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! 9Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. 17Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. 25Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. 33Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. 41Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. 49Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. 57Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 65Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. 73Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. 81Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. 89Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. 97Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. 105Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. 113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. 121Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. 129Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. 137Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. 145Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. 153Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. 161Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. 169Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!